Co nám říkají obrazy? Čtení a tvorba vizuálních informací

Manipulovaná vizuální informace

Tuto kombinaci dvou vypůjčených fotografií vytvořil Uğur Gallenkuş, digitální umělec z Turecka. Obě fotografie z koláže jsou do sebe zakomponované tak, aby do sebe v rámci možností zapadaly, každá je však z úplně jiného místa. Jedna zobrazuje autobus čekající na děti, druhá syrskou dívku procházející přes zničenou zeď její školy. Autor chtěl tímto snímkem poukázat na odlišnost západního světa a světa Středního východu. Osobně vnímám Gallenkusovu tvorbu jako manipulaci vizuální informace, která je velmi přínosná a určitě etická. Na svém Instagramu, kam přidává spoustu své tvorby, uvádí také autory fotografií a informace o dění na fotografiích. Zobrazování těchto dvou světů ukazuje neuvěřitelný kontrast toho, jak se na tomto světě žije. My se zde máme velmi dobře a život lidí na Středním východě plný hrůzy, strachu a chudoby nám přijde natolik vzdálený, že máme pocit, jako by snad ani nebyl reálný. On tam však opravdu je, a to, že Uğur Gallenkuş nám to skrz svou tvorbu neustále připomíná, je jen a jen dobře.

Speech2Face

S2F je nástroj, který je schopen určit pohlaví, věk a etnický původ člověka jen podle jeho hlasu. Stačí tedy malý vzorek zvukové stopy s řečí, aby tento nástroj zachytil dominantní rysy obličeje majitele hlasu. S2F by se mohl dobře uchytit v kriminalistice. Například pokud telefonuje terorista s hrozbami o bombovém útoku na určitou instituci, policisté mohou podle jeho hlasu určit jeho podobu a poté ho i snadněji vystopovat. Bylo by možné to využít například i při loupeži v obchodě, kdy je pachatel maskovaný, ale kdyby bylo jeho vyhrožování prodavači nahráno, opět by bylo snazší jej najít a zadržet. Týká se to všech maskovaných lupičů nejen v obchodech, ale třeba v bankách, v muzeích apod. Pokud by tento nástroj byl opravdu účinný a byl by hojně využívaný, jistě by maskovaných lupičů i telefonických výhružek ubylo.

Vizuální CV

Tvorba vizualizace

Z dat, které jsme dostali k dispozici, jsem se rozhodla zjistit, zda má na spokojenost studentů s IS MUNI vliv to, jestli jsou v tomto systému proškolení či ne. Ukázalo se, že z celkového počtu proškolených studentů je 227 spokojených a 43 nespokojených, zatímco z neproškolených studentů je spokojených pouze 65, nespokojených je 145. I podle grafu je zjevné, že studenti, kteří prošli školením, jsou s IS MUNI spokojenější než ti neproškolení.

Analýza obrazu z hlediska formy

K analýze obrazu jsem si vybrala dílo digitálního umělce ArseniXC. Už nevím, kde jsem k tomuto obrazu přišla, ale mám ho už pár let na tapetě v notebooku a nedokážu ho změnit. Působí na mě jaksi lehce, vzdušně a kouzelně.

Vizuální elementy

Prostor – ústředním objektem je dívka v popředí hledící do dálky, podle mě je tedy i pozitivním prostorem. Zahrnula bych do něj taktéž trávu, na které stojí a s ní i zvířátka v trávě, vše je totiž ve stejné rovině. Všechno ostatní, tedy stromy, mraky, jezero a různé bytosti vzadu bych vzhledem k dívce označila jako negativní prostor.

Linie – linii můžeme vidět na hranici mezi pozitivním a negativním prostorem, tedy mezi dívkou s travinou, na které stojí a krajinou rozprostírající se před dívkou. Dále jsou nevýraznější linie v mracích, které oddělují mraky více vepředu a mraky více vzadu. Krajina tím působí prostorně a dalece.

Tvary – všechny objekty v obrazu jsou různé a nepravidelné, můžeme tedy říct, že jsou organické.

Velikost – velkým a nejhlavnějším prvkem je dívka vepředu, výrazné jsou však i stromy na dvou ostrůvcích (nebo poloostrůvcích) a majestátné mraky. Co mě však zaujalo jsou malé drobnosti. Je to například mrak ve tvaru jakéhosi žraloka nebo postavička na tmavém mraku vlevo s dalekohledem v rukou, vedle sebe má kolo. Dalekohledem pravděpodobně kouká na postavičku na bílém mraku v pravém horním rohu, která se zdá být čarodějem se špičatým kloboukem a s holí v ruce. Když se zaměříme na (polo)ostrovy, můžeme vidět dalšího čaroděje/čarodějnici na koštěti, bílého králíka, bílou lvici či podivný strašidelný obličej.

Barva – barevně jsou nejvýraznější stromy, které jsou převážně zlaté, trochu i zelené a hnědočervené. Zlatá je i krajina vzadu, působí to příjemným podzimním dojmem. Krom zlaté zde převažuje modrá různých odstínů jak na obloze, tak ve vodě či v popředí v trávě a dívce.

Textura – obraz na mě působí trochu jako olejomalba, nicméně je vytvořen digitálně.

Hodnota – hodnoty obrazu jsou různé, výrazná je tmavá barva dívky a trávy v popředí, dále také mrak na levé straně vstupující do světlého mraku osvíceného sluncem vpravo.

Vizuální principy

Důraz – největší důraz je kladen na dívku v popředí, první pohled zamíří automaticky na ni.

Kontrast – kontrastem k okolí je dívka stojící na trávě, která je tmavá, ve stínu a hledí do prosluněné, světlé krajiny. Také je hezký kontrast v mracích, kdy je levá polovina více tmavá a pravá více světlá.

Rovnováha – zem, na které dívka stojí, je ve vodorovné poloze, tak stejně i (polo)ostrovy na hladině, také mraky se svažují z rohů obrazu směrem dolů. Celé to působí relativně symetricky a pro mě tím pádem i harmonickým a uklidňujícím dojmem.

Pohyb – pohyb spatřuji v letících ptácích před stromy, také dívce vlaje sukně a vlasy lehce doleva, zdá se tedy, že zde mírně fouká. V tom případě mi však nedává smysl, že tráva, na které stojí, je nakloněná na pravou stranu.

Rytmus – jakousi pravidelnost v rytmu vidím v tom, že obě strany obrazu jsou podobné. Vpravo je (polo)ostrůvek se zlatými stromy, pod ním vidíme vodu, na jednu stranu od něj je také voda, nad stromy jsou mraky svažující se z rohu dolů, což je stejné i na druhé straně. Jakýsi střed je však posunutý více doleva, levá strana tedy dostala v obrazu menší prostor než ta pravá.  

Jednota – obraz na mě působí jednotně. Dívka hledící do krajiny a různé bytosti na mracích či v trávě, vše mi to připadá jako zvěčněná scénka z jiného a tajemného světa, kde působí určitá magie. Na toto dílo jsem se nikdy pořádně nezaměřila.

Až nyní po této analýze jsem si uvědomila, kolik zajímavých objektů a poznatků mi uniklo. Také se mi při tomto bližším zkoumání objevily v hlavě různé představy o příbězích, které by se mohly v obrazu odehrávat. Zároveň jsem došla k tomu, že mi zde i pár věcí vadí (např. zvířátka v popředí v trávě, která by podle mě měla být také tmavě modrá jako dívka).

Analýza odborníka

K četbě jsem si vybrala jeden z příspěvků ze série Slabikář vizuální kultury od Václava Hájka. Autor v sérii vybral pro každé písmeno z abecedy jeden fenomén umění, přičemž o každém z nich napsal stručnou esej obsahující historický kontext.  Konkrétně jsem se zaměřila na příspěvek s názvem „N jako nos“, v němž autor popisuje, jak byl nos vnímán v průběhu času.

Nos nebyl už odpradávna vnímán jen jako funkční zařízení, ale také jako určitý symbol. Autor uvádí příklad z 16. století, kdy se císař Maxmilián I. Nechal portrétovat s velkým orlím nosem, který měl dokládat jeho výjimečné vladařské schopnosti. Orlí nos se totiž připisoval i Alexandru Makedonskému. Takový nos si nechávalo na svých podobiznách malovat i spousta dalších císařů, přičemž ve 20. století se v umění objevovaly s velkým nosem i ženy. Také žena se tedy mohla na obraze stát vládkyní, což je podle autora velký posun například oproti malinkým ženským nosánkům z období rokoka. Jeden z mých oblíbených orlích nosů však má Sherlock Holmes, kterého v eseji Hájek neopomíjí. V 19. století se totiž tvrdilo, že velký nos značí velkého ducha. Kromě orlího nosu je symbolický také rozpláclý nos, který byl od antiky vnímán jako známka extravagantní osobnosti typu filozof, satyr či boxer.

Autor popisuje i to, jak je nos vnímán dnes. V současnosti nikdo netouží mít nos, který by symbolizoval jakousi moc nebo filozofii, ale lidé chtějí mít nos, který bude vypadat hezky. Jde tedy jen o estetickou funkci, nikdo nechce, aby jeho nos vyčníval, ale aby byl normální a nenápadný jako ostatní nosy.

Zaujala mě myšlenka, že v současnosti se pod maskou zdánlivé obyčejnosti stejně jako nos zneviditelňuje také majetek, kdy se zámožní lidé snaží působit co nejobyčejněji.

Vlastní analýza

Z výběru děl k vlastní analýze jsem si zvolila videoklip k písni Born this way od Lady Gagy. Text této písně vyzdvihuje rovnost pohlaví a práva homosexuálů, Lady Gaga zpívá o tom, jak je krásná taková, jak se narodila, protože Bůh nedělá žádné chyby, přičemž tvrdí, že ať už milujeme kohokoliv, vždy jsme na správné cestě. K tomu se váže hned začátek klipu, kdy se objevuje růžový obrácený trojúhelník. Tento symbol se používal jako odznak, který kdysi museli nosit homosexuálové v koncentračních táborech. Uvnitř tohoto trojúhelníku se objevuje jednorožec, který symbolizuje panenskou čistotu. Z klipu je také zjevné, že je inspirován filmem Metropolis, ve kterém umělá kopie dívky Marie podněcuje vrstvu dělníků k nepokojům.  Velmi výrazná je porodní scéna, která se velmi podobá Dalího obrazu Geopoliticus Child Watching the Birth of the New Man. Práce Lady Gagy celkově představuje poslání surrealismu. Hlavními znaky surrealismu je prolínání reálného a fantastického, spojení naděje a strachu či jakási absurdita, což vytváří únik od racionalismu a společenských omezení. S tímto se klip Lady Gagy ztotožňuje.

Lady Gaga je v klipu dárkyní života a rodí novou rasu, která nikoho neodsuzuje a nemá žádné předsudky. Z Gagy v této scéně vyletí motýli, kteří by mohly symbolizovat svobodu. V tomto příběhu je však zrozeno i zlo, které na dlouhých tenkých nožkách vypadá strukturou trochu jako virus. Zlo představuje jakési odsuzování všeho, co se nějakým způsobem liší, nenávist apod. V klipu jsou i tanečníci, kteří se ke konci drží ve velmi těsné formaci a natahují ruce vzhůru, což může znamenat, že prosí boha o víru a sílu.

Celý klip na mě působí poněkud šíleně a chaoticky, touto extravagancí se však Lady Gaga často vyznačuje. Je však zjevné, že klip má hlubší smysl a že vše určitým způsobem podpírá hlavní myšlenku: Vždy se mějme rádi takoví, jací jsme.  

Ilustrace a fotografie

Vytvořený mood board na téma zvířata

Plakát

Podle zadání jsme měli vytvořit plakát, nejlépe ve formátu A4, na základě již vytvořeného moodboardu. Jelikož je na moodboardu moje kočka a nedokážu si představit, jak by se v tomto případě dal využít klasický plakát, vytvořila jsem story a příspěvek na instagram, obojí v Canvě. Fotky jsou moje a barvy u story jsem zvolila podobné jako jsou v moodboardu, upustila jsem však od černého pozadí. Dole je šipka pro „swipe up“, čímž by se lidé dostali k dalším informacím ohledně koťat, kontaktu atd. Zvolené písmo souvisí s prvky kolem, má to celé působit ležérním a hravým dojmem.

Představa je taková, že potom, co si lidé koťátka rozeberou, zbyde ještě jedno. Příspěvek má tedy najít pro poslední koťátko majitele, přičemž barvy jsem zvolila opět podobné jako v předchozím příspěvku.

Literatura, knihovní procesy a trh

Tento předmět byl rozdělen do tří tematických bloků, přičemž každý blok měl jiného vyučujícího a vnímala jsem ho zčásti jako takový úvod do studia pro nové studenty KISKu. Přesto jsem se také dozvěděla spoustu nových informací, ačkoliv to byl předmět páteční a poslední, kdy už pozornost (alespoň u mě) uvadá. První blok byl zaměřen na literaturu a provedl nás mnoha pozoruhodnými texty. V dalším bloku nám bylo představeno knihovnictví a knihovnické procesy od minulosti až po vize do budoucna. Mimo nové zajímavé poznatky jsem si tím i zopakovala to, co jsem již znala, což vůbec nebylo od věci. Třetí blok se zabýval trendy v knihovnictví, především kulturními a kreativními průmysly či knižními trhy. Informace z tohoto bloku byly pro mě skoro všechny novinkou, tuto část jsem tedy považovala za nejpřínosnější. Měli jsme například za úkol přečíst Zelenou knihu, která byla zajímavá a přinesla mi spoustu nových poznatků.

Design informačních služeb, rozhraní a interakcí

Tento předmět je pro mě zajímavý. Vyučující k teoretickým informacím často uvádí své zkušenosti z praxe, což je velmi obohacující. Zatím mi přišel přínosný například uživatelský výzkum, kde nám Laďka vysvětlovala, jak se uživatelů správně ptát, jak se neptat, jakým dojmem působit apod.

V rámci předmětu jsem napsala tři články, které jsem publikovala na své Medium. Vytvořila jsem přehled odborných recenzovaných časopisů relevantních pro design služeb, snažila se o objasnění kritiky modelu dvojitého diamantu a popsala sociální dimenzi interakcí se službou.